Arboretum Bílá Lhota – Objevte kouzlo přírody a rozmanité dřeviny

Arboretum Bílá Lhota má statut Národní přírodní památky a nachází se na svahu orientovaném na jih, na ploše přibližně tří hektarů. V tomto unikátním parku roste asi 300 různých druhů a kultivarů dřevin. Mezi nejrozšířenější jsou keřovité tisy, které se vyznačují různými barvami a tvary, dále túje a smrky. Hlavní strukturou parku jsou převážně duby a buky různých barev, doplněné o cypřišky, javory, borovice, břízy, douglasky a lípy. V arboretu lze také objevit množství vzácných a sbírkových dřevin.

Kromě dřevin z jihu Evropy zde můžete spatřit i stromy, keře a trvalky pocházející z Asie, včetně Číny, Koreje, Mandžuska a Japonska, stejně jako rostliny ze Sibiře a severnějších oblastí. Mnoho dřevin pochází také ze Severní Ameriky, konkrétně z Kanady a USA, a taktéž z Mexika.

Současnou podobu parku vytvořil statkář Quido Riedel, který uspořádal jednotlivé skupiny stromů dle jejich potřeb na živiny a klima. Arboretum bylo rozděleno do různých celků a jeho název se postupně obohacoval.

První zmínky o tvrzi v Bílé Lhotě pocházejí z poloviny 15. století. Tvrz byla v 16. století přestavěna na zámek, který postupně ztratil svou původní podobu. Zámek sloužil od roku 1870 jako sídlo rodiny Riedelů a po roce 1947 přešel do státní správy, kde byl využíván pro úřady a zdravotnická zařízení, aniž by si zachoval větší část vybavení.

Zahrada jako součást tvrze byla pravděpodobně ovocná a zeleninová, přičemž okrasné prvky se začaly objevovat teprve postupně. V roce 1700 byl založen park kolem zámku rytířem Harrachovským, a v 18. století byl již upravován. V roce 1870 zámek zakoupil Jan Riedel, který park přetvořil do smíšeného francouzsko-anglického stylu.

Největší zásluhu na dnešní podobě parku má Janův vnuk Quido Riedel, který vysadil nové stromy, včetně skalek pod duby a ovocného sadu. Po druhé světové válce však rodina Riedelů ztratila majetek, což vedlo k postupnému chátrání parku. V roce 1965 převzalo park Vlastivědné muzeum v Olomouci a o rok později byl otevřen pro veřejnost. V roce 1969 byl park prohlášen za zvláště chráněné území a nyní je to Národní přírodní památka.